

Inventář
Před prvním posunem si Peach prohlíží desku, jako by skrývala tajemství. Všímá si barev, okrajů, mezer a té jedné kostky, která vypadá podezřele spokojeně sama se sebou.
Její pravidlo: když dokážeš pojmenovat, co vidíš, najdeš cestu dál.
Pečlivá plánovačka
Peach si všimne rohu, který nikdo jiný neviděl, spočítá tahy dvakrát a za úsměvem má vždycky schovaný jeden hluboký nádech navíc.
Peach – textová bublina: Opatrnost není totéž co strach.

Před dalším tahem
Peach přichází k desce se seznamem a pak ještě s druhým seznamem pro případ, že by ji ten první zahltil. Ví, kde je každá kostka, což je uklidňující přesně do chvíle, kdy se jedna z nich pohne. Učí se, že plán může být měkké místo, odkud vyrazit, ne klec, ve které musí zůstat.
Přemýšlivý, věrný a jen trochu nervózní, když deska začne být zajímavá. Peach tu není od toho, aby desku vyřešil za tebe, jen aby ti zpříjemnil prostor, zatímco hledáš cestu.


Před prvním posunem si Peach prohlíží desku, jako by skrývala tajemství. Všímá si barev, okrajů, mezer a té jedné kostky, která vypadá podezřele spokojeně sama se sebou.
Její pravidlo: když dokážeš pojmenovat, co vidíš, najdeš cestu dál.


Deska se změní ve chvíli, kdy se pohne kostka. Peach si dřív myslela, že to znamená, že plán selhal. Teď to bere jako novou informaci, jednou se nadechne a nakreslí menší kroužek kolem další užitečné volby.
Z jejího záložního plánu se stává laskavější plán: podívat se, upravit, pokračovat.


Když poslední kostka proklouzne svou branou, Peach vypustí jásot, který si šetřila celou desku. Pak ještě naposledy zkontroluje rám, jen pro jistotu, a připíše vyřešení na svůj seznam. Na ten dobrý druh seznamu.
Díky ní působí vyřešení jako teplá lampa, která zůstala svítit pro všechny.